Když jsem byla mláda, babička bydlela v chalupě v lese, a jezdili jsme tam na dovolenou každé léto. Pomáhala jsem ráda doma a taký mě bavilo živit kuřata a osla. Jediná věc, kterou neměla ráda u babičky byl obraz s andělem. Visel v chodbě vedle ložnice babičky a každou noc, ona ho osvětlala svíčkou a modlila se malou molitbu před obrazem. Nevěděla jsem proč, ale neměla jsem ho ráda. Byl to jemon anděl, typický, s křidlama a svatoyáří. Oblicej byl laskový, ale měla jsem z něho husí kůži. Nerozuměla jsem proč, a ted'tomu taký nerozumím. Někdy jsem měla sen o andělovi, když jsem byla u babičky. Smál se a smál se ve snu a měla jsem hrozný strach.
Jedno léto, poslední léto s babičkou, jednu noc jsem měla zlý sen. Vstála jsem o půlnoci, spocená a těžko se mi dýchalo. Šla jsem do kuchýně pro vodu a musela jsem projít kolem obrazu. Světlo měsíce dovolilo, abych viděla jsem anděla a stuhla mi krev v žilách. Anděl stál, měl ruce v bok a díval se na mě přímo z obrazu. Proběhla jsem s hrůzou a skočila sjem do postele, a nechtěla jsem vstávat až do pozdního dopoledne. Konečně jsem musela vstávat a projít okolo obrazu a byl stejný jako vždycky. Pověděla jsem to bratrovi, ale on mi nevěřil.
Brzy potom babička onemocněla a celá rodina měla o ní strach. Snazila jsem se nedivat se na obraz po západu slunce, ale někdy jsem zahlédla jeho výraz. Čím hůř na tom byla babička, tím byl anděl veselejší. Nikdo mě nevěřil a nevěděl, co pro babičku udělat. Nakonec jednoho odpoledne, umřela. Jeli jsme na pohřeb do vedlejší vesnici a vratili jsme se v noci na chalupu. Bylo pozdě a šli jsme spát, a já jsem se podivala na obraz. Anděl stál - s babičkou! Babička měla výraz plný klidu. Nezdálo se mi, že by byla smutná a nic špátného necítíla, ale anděl se škodolibě smál. Objevil se vedle mě bratr a upřeně hleděl, s pusou dokořán. Oba jsme za křičeli, ¨Mamy!¨ a přišla maminka, která nás vyhodila do ložnice. Nevím zdali viděla anděla, ale příští ráno, byl obraz prázdný. Nebyl tam babička, nebyl tam anděl, nebylo tam nic. Ten den, maminka spálila obraz na zahradě a nikdy jsme už o tom nikdo nemluvil.
No comments:
Post a Comment